Načítání webu

Zdeněk Nytra

Senátor

Zdeněk Nytra

Aktuality

Já v médiích
Povinné očkování staví děti i rodiče na okraj společnosti, dostávám od nich desítky dopisů

Povinné očkování staví děti i rodiče na okraj společnosti, dostávám od nich desítky dopisů

3.3.2020

Jen za posledních čtrnáct dní jsem obdržel čtyřicítku dopisů od rodičů dětí, které neprošly systémem plošného povinného očkování. V dopisech mi popisují úskalí, jakým musí v souvislosti s nenaočkováním svých dětí čelit. Valná většina dopisů má několik věcí společných. Děti, jejichž rodiče mi napsali, mají vážnou zdravotní anamnézu, která očkování neumožňuje. Dalším palčivým a stále se opakujícím tématem v dopisech je dikce zákona, která rodiče i neočkované děti hendikepuje a diskriminuje.

Zákon o ochraně veřejného zdraví v praxi 

Nenaočkované dítě nesmí až do zahájení povinné předškolní docházky do jeslí, školky a dalších, zejména školních kolektivů. Paradoxně dnem, kdy dítě musí zahájit povinnou předškolní docházku v pěti letech, veškerá omezení padají a děti bez očkování najednou do kolektivu školky a později i do školy mohou. Systém takto údajně chrání před nenaočkovanými dětmi ty očkované, které by přitom měly být před nemocemi chráněné právě díky očkování. Od posledního ročníku mateřské školy pak všechny děti spolu tráví čas v jedné společné třídě, ale paradoxně na společný výlet, tábor, nebo školu v přírodě neočkované děti vyjet nemůžou.

Nemohu se díky novele zákona o ochraně veřejného zdraví ubránit pocitu jakési trestající represe vůči rodinám, které nemohou, nebo nechtějí, své děti nechat očkovat. 

Děti bez očkování do pěti let nemohou do školních zařízení, přesto se s nimi běžně setkáme v MHD, kině, divadle, nebo venku na pískovišti. Zákon si bere za rukojmí jak děti, které jsou situací vyloučené ze společenských skupin a nenavazují potřebné psychosociální vazby v kolektivech, tak rodiče, kteří se nemohou po uplynutí rodičovské dovolené vrátit do zaměstnání a musí často zůstat s dětmi doma až do zahájení povinné předškolní docházky. Tím připravujeme děti o situace, kdy si přirozeně osvojují sociální chování. Rodiče pak stavíme do role sociálních případů, protože v první řadě dojede v rodině zákonitě na pokles příjmů. Zaměstnavatel také není povinen držet zaměstnanci místo déle než tři roky. Pokud je rodič nedobrovolně doma po dobu pěti let, za tento čas mu kromě příjmů mohou značně poklesnout pracovní dovednosti. Jestli se navíc nemá kam vrátit do práce, může se z něj snadno stát těžce umístitelný uchazeč o zaměstnání. 

Dopadem může být také vznik tzv. šedých zón, kdy si skupiny rodičů neočkovaných dětí budou utvářet vlastní komunity, které situaci řeší jen minimálně, zato zde může být porušován zákon.  


Co dál novela nedomýšlí 

Zastavíme se ještě u rodičů, jejichž děti žádnou anamnézu bránící očkování nemají, přesto se rodiče dobrovolně rozhodli dítě neočkovat. Tito rodiče se rozhodnou k podobnému kroku nejčastěji ve chvíli, kdy si přečtou informace v příbalových letácích vakcín. Také často argumentují vysokým zdravotním rizikem po aplikaci očkování i tím, že sami lékaři nemají detailně nastudovány informace a statistiky vedlejších účinků, s rodiči odmítají vést ve věci rizik jakýkoliv rozhovor. Dále se rodičům nelíbí, že jim pediatři mnohdy nedovolí přečíst si příbalovou informaci, nejsou ochotni nabídnout alternativy očkovacích látek a nemají trpělivost rodičům vše řádně vysvětlit.

Další nedořešený bod novely je i postup v situaci, kdy se neočkované dítě nakazí nemocí, proti které mělo být povinně očkováno. Osobně se domnívám, že neočkovanému dítěti, které nebylo očkováno kvůli zdravotní anamnéze a jeho nenaočkování je tedy legislativně povoleno, by měly být náklady na léčbu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Toto by ale nemělo platit v případě dětí, které se rodiče rozhodli neočkovat z vlastní vůle. Pokud by toto dítě onemocnělo nemocí ze spektra chorob zahrnutých v povinném očkování, léčba by neměla být v tomto případě hrazena z veřejného zdravotního pojištění, ale z prostředků rodičů. Těm by pak mělo být umožněno, případně i zákonem nařízeno se pro tyto situace dodatečně na vlastní náklady připojistit. 


Závěrem

Dle České vakcinologické společnosti byla situace u nás v roce 2019 taková, že proočkovanost klesla pod hranici, která zajišťuje ochranu před šířením nemocí. Počet hlášených reakcí po očkování je přitom minimální a čítá v řádech pouze 0,01%. Reakcí se přitom rozumí jakákoliv reakce a procento zahrnuje nejen ty vážné, ale i mírné příznaky jakými jsou zvýšená teplota, nebo dočasné zatvrdnutí místa vpichu. Ani tato statistická čísla, při vědomí a nezpochybnitelnosti povinného plošného očkování, však neopravňují stát zasahovat do života svých občanů diskriminační formou.



Zdeněk Nytra, 3. 3. 2020


Další články v kategorii